Záchranná brigáda kynologů Plzeňského kraje

Šárka nám to sepsala :

LÉTO 2015

Letní výcvikový tábor proběhl od 25.7. do 2.8.2015 v Mostě…..v Souši….u Matyldy…..na cvičáku….do pr…ele mě je smutno.

Ale bylo to pěkné a fungovalo to ( i na sever i na jih ).

Přítomní lidé – pokusím se Vás vyjmenovat. Kdož se nenajdete, napište a já Vás dovyjmenuji.

Míra a Radka Fenclovi ( Beruška, Julča, Agar a dvě štěňátka Dorotka a Dá-dy-dády – dádydá),
Naďa ?? (Betty),
Monika a Petr Pospíšilovi (Bad, Regina, Alf),
Lucka Zenglerová (Tereza a Cecilka),
Iva Bufková ( Šejdina a Bája a malina),
Jitka, Lukáš, Eliška a Honzík Třískovi (Black a Daf),
Zuzka Marková a Mareček (Meduna a malina),
Vlaďka a Jarda Bártovi (Caprisa, Axa a Borůvka),
Eva a Soptík Hajšmanovi (Cailin a Tara),
Vendula Vrbíková, Míša a Vašík (bez psů),
Libor Ernst a Dana (Aimi),
Anna Viktorová (Chris),
Pavla Machalcová a Káťa (Riki),
Markéta Koenigsteinová a Martin Kadleček (Beky a Spike),
Honza Pakosta (Jim),
Veronika Kosinová (Bert),
Dita Klárnerová (Ivan,  a malina)
Honza Šeda (H ...... sakrajaksejmenuje),
Šárka, David, Ondrášek a Mareček Machovi (Rhea, Alína a Cink).
Jitka Kovářová (Chelsí)

Caa-ca.a to činí 35 slovy třicet pět lidí a 32 slovy třicet dva psů. To mně to samotnou překvapilo.

Na výlet do povrchových a hlubinných dolů dorazili ještě externí bojovníci Lenka Knollová (sakrajaksejmennuje) a Luděk Rada (Bukanýr).

Příjezd byl plánován na sobotu odpoledne a vesměs to vyšlo. Dokonce nám na stavění stanů ani nežhavilo slunce. Ne, že by to bylo ideální. Stavění stanů tentokrát nebylo úmorně vyčerpávající, ale groteskní. Foukal totiž poměrně velmi čerstvý vichr. Potáceli jsme se po place, zabalení do stanů a snažili jsme se je někde přišpendlit k zemi, nebo k plotu.

Opět nás očekával luxusní servis tekoucí pitné vody studené i teplé, splachovací záchody dva, sprchy dvě, ledničky tři, obědy a snídaně pod nos, pivo točené, nanuky mražené, utopenci utopení, elektrická energie až do stanu a Matylda se vším všudy. Zároveň na nás ovšem číhaly i různé záludnosti, vosy žravé, mravenci stanoví, vichr nepřetržitý a mírná demence, projevující se neschopností si zapamatovat co si kam odkládáme.
Je nutno bohužel konstatovat, že v tradici večerního koupání v Matyldě vytrvali pouze tři stateční Vendulka, David a Šárka.

Ačkoli jsme byli u vody a i člun s vybavením byl přítomen, tak se voda cvičila jen v pátek a v sobotu. Každý den, kromě úterý a středy jsme poctivě pilovali plochy a poslušnost. Sem, tam, tedy někteří dost pravidelně, se stopovalo.

V úterý byl speciální výcvik v dole ČSA. Kromě exkurse bednobusem po povrchovém dole s výhledem na uhlí a uhlí a daňky a uhlí a bagrovací monstrum a uhlí a uhlí, jsme se nalokali mouru v neutuchajícím větru, vylezli i se psy na první palubu bagrovacího monstra, překonali frčící pásový dopravník po schůdkách a zachránili dva úplně ztracené horníky. Jednoho na povrchu a druhého ve štole.
Na závěr, pro velký úspěch, jsme si zopakovali výlet našlapaným bednobusem přes povrchový důl.
Tento výcvik z pohledu našich psů vypadal asi takto: „ Hurá jedeme autem na výlet…čekáme….a čekáme…boha jeho BEDNOBUS je tu vedro a z obou stran se na mě lepí nějaký čoklové, které bych fakt nejraději sežral….konečně venku……ježíši kam to zase lezeme?!
To je nějaké mega monstrum a podlahy to má z drátů, honem dolů….jupí, hledáme,tady je, koukej….fuj tady je ale prachu…né, né tudy nejdu, pode mnou frčí uhlí a přes něj vedou schůdky z drátů.
To mně neudrží!! …čekáme…..mám žízeň…
Kam to sakra jdeme?! To není dobrý, tady je tma.…
Ááá, hledáme (a tady se názory jednotlivých psů rozcházejí.
Od úplného nadšení, po úplný bojkot, celá škála)….a zase, do háje ty schůdky přes rozpumprlíkovaný dopravník….ále jděte s tím bednnobusem do kšá a ty se na mně taky nelep, ty psisko jednno….no konečně moje zlaté auto….jdeme se vykoupat? Jupí… Konec výletu do psího světa.

Ve středu bylo vyhlášeno výcvikové příměří.
Cvičili jen skalní nadšenci a jenom lehounce poslušnost.
Většina osazenstva se vydala na hrad Hněvín. Hněvín je kupodivu na kopci.
Tak jsme si prohlédli Hněvín i široké okolí, našli kešku a cválali dolů.
Hned po výletu proběhl souboj Plzně proti Varům na ostří nože. Soubojovali jsme v dosti dramatických disciplínách, které vymýšleli i hodnotili Míra a Radka.
Prý to byla plichta, nicméně musím uznat, že nás Plzeň převálcovala.
Dost jsme se zamotali do počtu účastníků družstev a v průběhu jsme doplňovali, ubírali, nahrazovali i vylučovali, až nás nakonec stejně nebylo stejně. Byla to ale legranda a dost nás při povzbuzování ochraptělo.

S grilováním byl trošku problém, bo vichr odnášel teplo ohýnkové do pryč. Problém byl vyřešen instalací protivětrné stěny. Za nápad i uskutečnění vděčíme Zuzce a Šárce.
Nejpozdnější odchod do stanů byl zaznamenán v noci z pátku na sobotu.
Konečně přestal foukat vítr a hlavně byl takzvaný superúplněk (druhý úplněk v jednom měsíci).
Nějaký ďouďa nám nakukal, že se tomu říká modrý měsíc a v 1 hodinu a 20 minut bude měsíc opravdu modrý. A my tam, jak pitomci v půl druhé v noci, opilí a vychechtaní, zírali na měsíc. A víte co? Byl tyrkysově modrý!!! Nevěříš? No, tak se příště můžeš přesvědčit na vlastní oko sám. Lehce jsme se dostali do sporu na téma organizace výcviku.
Demokracie je sviňa, dovoluje totiž vyjadřovat i naprosto absurdní názory.
Tak se na svět dostala potřeba naprosté anarchie i mírné korekce i lístečkového systému, ba i stoprocentní buzerace. Samozřejmě jsme se nedohodli a zbytečně rozčílili a příště pojedeme, tak jako vždy..
Doufám..
Odjezd probíhal indi vindy o víkendu.
Skalní příznivci si dali v neděli ještě oběd. Byla vynikající kachna, zelí a knedlík. Doufám, že příští rok budeme opět na Matyldě a opět v pohodě.

Jestli k mému líčení této akce má někdo připomínky, tak sem s nimi. Já je, po tvrdé cenzuře, možná zveřejním. Chválit za tento článek mě můžete veřejně a nepřetržitě.